Aktuality

Poskytnutí první pomoci před příjezdem zdravotnické záchranné služby (ZZS) by mělo být samozřejmostí pro každého z nás. Stejně tak přivolání odborné pomoci. Na jaké číslo zavolat a co do telefonu říct? Na to se zaměříme v dnešním článku na téma tísňové volání.

Tísňové linky

Telefonní čísla (linky tísňového volání) na jednotlivé složky integrovaného záchranného systému zná asi každý. Ale není na škodu si je zopakovat.

• 150 – Hasičský záchranný sbor
• 155 – Zdravotnická záchranná služba
• 158 – Policie ČR
• 156 – Městská policie
• 112 – Jednotné evropské číslo tísňového volání
• 1210 – Horská služba ČR

Kdy volat 155 a kdy 112?

Odpověď na tuto otázku je prostá. Jsou-li na místě zranění a máte kredit, signál, či jste u veřejného telefonního automatu a hovoříte česky, vždy volejte tísňovou linku 155. Dovoláte se přímo na zdravotnické operační středisko, kde vám zkušený operátor poskytne rady potřebné k podání první pomoci ještě před příjezdem posádky zdravotnické záchranné služby.

Jak vyplývá z předchozího odstavce, tísňovou linku 112 vytáčejte na území ČR pouze v případě, nemáte-li kredit či dostatečný signál vašeho operátora. Je bláhové si myslet, že se dovoláte na 112 v místech, kde je nulové pokrytí signálem jakéhokoliv operátora (třeba na dně Macochy). Je tedy potřeba signál alespoň některého z operátorů.

Na tísňové lince 112 sedí zkušený důstojník hasičského záchranného sboru, který umí cizí jazyky. Dokáže od vás vytěžit informace, které následně předává zdravotnické záchranné službě, případně vás na ní rovnou přepojí. Neposkytne vám rady ohledně první pomoci a může tak dojít k časové prodlevě.

Jednotné evropské číslo tísňového volání je dobré znát v zahraničí na území Evropy, pokud neumíte jazyk dané země či neznáte lokální tísňová čísla a jste svědky mimořádné události. Pokud je to tedy možné a převládají zdravotní potíže, volte v České republice vždy linku 155. 

Struktura hovoru při volání na tísňovou linku

Před vytočením čísla na tísňovou linku je dobré si v hlavě utřídit informace, které víte a které chcete sdělit. Předejdete tak chaotickému podávání informací a třeba opomenutí důležité skutečnosti. Co je tedy potřeba sdělit a na co se soustředit:

1. Kde se to stalo

Hovor na tísňovou linku je dobré začít popisem místa události. Kdyby došlo k přerušení hovoru z jakéhokoliv důvodu, zpravidla bude pomoc na to místo vyslána. Nezapomeňte uvést město, ve kterém se nacházíte. Nebo číslo silnice (a směr jízdy, např. ve směru na Brno), mostu, přejezdu, veřejného osvětlení. Nebo významný bod, který vidíte. S určením lokace vám může pomoci nedávno vydaná aplikace pro chytré telefony Záchranka. Příklad oznámení: „Dobrý den, jsem v Horní Dolní na náměstí u fontány…“

2. Co se stalo

Dále pokračujte exaktním popisem události. Co se stalo, kolik je na místě postižených osob, jaká mají zranění. Příklad oznámení: Dobrý den, jsem v Horní Dolní na náměstí u fontány a leží tu člověk, který nedýchá.

3. Zapněte na telefonu reproduktor

Naučte se na telefonu zapnout reproduktor (hlasitý odposlech), aby se vám uvolnily ruce a mohli jste postupovat přesně dle pokynů operátora.

4. Plňte pokyny a odpovídejte na dotazy operátora

Bedlivě naslouchejte a plňte pokyny operátora. Snažte se odpovědět na jeho dotazy.
Nemějte strach, v tuto chvíli už je posádka ZZS na cestě k vám. Tyto otázky slouží jako doplňující informace, které mohou být posádce předány vysílačkou přímo do vozu.

5. Zajistěte podmínky pro přístup posádky

Otevřete dveře, zavřete domácího mazlíčka, osvětlete dům nebo jeho přístupovou cestu. Případně vyšlete před dům nebo přístupovou cestu kontaktní osobu. V noci s baterkou, aby mohl posádku co nejrychleji navést. Pokud je to alespoň trochu možné, neopouštějte postiženého. Je-li to nutné, například z důvodu otevření dveří, zkraťte to na nejmenší možnou dobu. Pokud je osoba v bezvědomí a dýchá normálně, uveďte ji před opuštěním do stabilizované polohy.

6. Neukončujte hovor jako první

Nikdy nezavěšujte jako první. Pokud to situace vyžaduje, bude s vámi operátor ve spojení až do příjezdu posádky ZZS. V opačném případě ukončí hovor jako první VŽDY operátor tísňové linky.

I přes veškerou snahu o co nejkratší dojezdovou dobu ZZS můžete být na místě s postiženým sami několik minut. Ve výjimečných případech (těžko přístupný terén, zhoršené klimatické podmínky, nedostupnost nejbližší posádky) i několik desítek minut. Je proto alibistické myslet si, že stačí zavolat 155 a čekat na příjezd posádky. Tím vše pouze začíná. Případně doufat, že operátor vám vše řekne. On vám to sice řekne, ale pokud jste to nikdy předtím nedělali, jen těžko budete jeho pokyny plnit. A ještě si k tomu všemu připočítejte stres, který se určitě dostaví. 

Proto neseďte doma a navštivte některý zážitkový kurz první pomoci, ať jste na podobné situace připraveni a nebojíte se pomoci!

Autor článku: PrPom – První pomoc zážitkem