Nekončící dobrodružství
„Život můžeš prožít krátký anebo dlouhý. Když se staráš jen o jídlo a pití, žiješ život krátký, a když krmíš srdce a duši, tak máš život dlouhý“ भारतीय कहावत.
Po několika dnech odpočinku v Lehu vyrážíme na cestu do Dillí. Zakoupení lístku na autobus trvá přesně jeden a půl dne. Čas tu má jinou váhu a samotný průběh nákupu je pro nás „evropáky“ zážitkem.
Ve 2 v noci nám to jede. Vstáváme a jdeme chladným městem. Otevírá se nám jiný svět. Psi, kteří jsou přes den polomrtví vedrem, s úderem tmy, začínají ožívat. Potkáváme místního obyvatele s klackem v ruce, kvílení psů se nese vzduchem. Nervózně svítím do všech koutu a metelím s batohem na zádech jako by měl jen pár kilo.
Autobusové nádraží žije svým vlastním životem, lidé tu pospávají, později snídají a provádějí hygienu. Nikomu nevadí odpadky a štiplavý zápach moče, všichni trpělivě vyčkáváme na svůj spoj. V 8 ráno vyjíždíme. Po pár hodinách se probouzíme, cesta je tak šílená, že se snažím pro jistotu znovu usnout. Náš řidič řeže neohroženě serpentiny 5tisícových velikánů a vyhýbá se na těsnotu protijedoucím nákladním vozidlům. Utržené svahy naznačují, že o nehody tu není nouze. Když se náhodou něco stane, vyrazí půl autobusu ven. Situaci prodiskutuje, případně neváhá s pomocí.
Tahle cesta nekončí, v každé pustině objevujeme život, himaláje jsou posety stany, ve kterých nacházíme obchodníky a jídlem a spánkem. Sami o půlnoci zastavujeme a spíme ve stanu pro znavené poutníky. Je to nevšední zážitek. Až další den večer přijíždíme do Sladkého Old Manali, čas se tu zastavil v době hipie. Zelené Manali vítá všechny znavené cestovatele příjemným chladným počasím.
Promýšlíme naší další cestu. Doplňujeme svoji energii a vyrážíme indickými vlaky přes Shimlu a Kalku do Dillí. Obstojíme tentokrát? Obrnění schopností říkat NE se dostáváme až tam. Nádraží nás plive do cestovní kanceláře. Odcházíme pro naše štěstí s prázdnou. Projíždíme horké Dillí sem a tam. Po několika hodinách nacházíme neobyčejný (okrasný- čistý) park, kam chodí indická mládež prožívat romantické okamžiky, které vypadají stejně jako jejich filmy. Každý má svůj mini ručník, který napomáhá udržovat obličej v normálním stavu. Rozvalujeme se pod stromem po česku a po hodinách nehybnosti odhalujeme jedno z indických tajemství a přestáváme se potit.
Dáváme si poslední indické občerstvení a míříme neohroženým TUK- TUKem do letadla. Česko volá. Po cestě domů se díváme z vlaku, co jede na čas, do čisté krajiny, ve které se občas mihne člověk. A přemýšlíme o tom, jaký mám vliv dodržování pravidel, bezpečnosti a všeho co známe na naše samotné bytí a žití.
Zelenáči Romana a David, MALÝ KOUSEK ZEMĚ
Předchozí deníky
- Doleva v Indii
- Hora La Gandala (5150 m n. m.)
- Čistota v Indii
- Druhý zápis z cesty po Indii
- První dny v Indii
- Zelenáči míří do Indie
- Deník Zelenáčů
Romana a David jsou cestovatelé, pojištěnci VZP a členové Klubu pevného zdraví. Proto nás potěšilo, když nám nabídli, že se s námi podělí o svoje zážitky z jejich další cesty – tentokrát vyráží do Indie. Říkají si Zelenáči, ale co se týká jejich dobrodružných výletů – v tomto ohledu rozhodně žádnými nováčky nejsou.
Romana Chalupová a David Najbrt jsou výtvarní fotografové a cestovatelé, kteří vytvořili projekt s názvem ZEMĚ. Tento projekt propojuje outdoorové aktivity s bojem za lidská práva. Na svých cestách připravují fotografické soubory a knihy.
Tak, a my můžeme jenom doufat, že nepodcenili prevenci, přípravu (pojištěni jsou samozřejmě díky KPZ a PVZP nejlépe jak mohou být) a držíme palce nejen při výstupu na pětitisícovku!
